Politická korektnost mi v kultuře připomíná cenzuru

Jak je ten svět kolem nás relativní a náš život nevyzpytatelný. Přestože tenhle článek vyšel v Jihlavských listech teprve před pár dny, vznikl už před několika týdny v době, kdy jsme ještě měli všichni úplně jiné starosti. "Tenkrát" ještě záleželo na tom, jestli bude pouť v Město Jihlava na náměstí, či jinde, a ona možná letos už taky nebude vůbec. A jestli na Nový rok nahradí zastaralé hlučné ohňostroje ty nové moderní videomappingy, které jsou sice několikrát dražší, ale zase neděsí naše domácí mazlíčky? Ví dnes někdo, jaké nás čeká léto a jak vůbec budou vypadat letošní Vánoce? Budou stejně bohaté, jak jsme zvyklí, anebo se budeme muset všichni trochu uskrovnit? Je to dobře, nebo špatně? Není to třeba nějaké varování, abysme se zase vrátili nohama na zem? Abysme se třeba zase starali o důležitější věci, než je vymýšlení nových pohlaví, šmírování všeho, co se kde šustne a nalívání "rozumu" do hlav lidí, kteří potřebují návod na to, jak správně žít? Kdo to ví?

Bojím se doby, kdy nebude možné jít na rockový koncert, který nebude dotovaný, říká Vítězslav Schrek (ODS), který byl 14 let členem kulturní komise města Jihlavy. A 10 let ji vedl.

Plných deset let vedl kulturní komisi ve městě Jihlavě, nyní z ní po čtrnácti letech odchází. Vítězslav Schrek, muzikant, organizátor koncertů, ředitel domova seniorů, zastupitel a dlouholetý člen ODS.

Důvodem je jistě i fakt, že je lídrem do krajských voleb. Sám to přiznává: „Čeká nás volební rok.“

Odchod z komise však vidí hlavně v něčem jiném: Začal mít pocit, že komisi již nemůže nic nového dát.

„Spoustu věcí jsme vymysleli, nastavili, zavedli, a hlavně vyzkoušeli a pro mě už se to teď točí jen ve vlnách…, myslím, že nastal čas předat to jiným,“ říká. „Někdy je správné začít pohlížet na věci jiným pohledem, který může být mnohdy i velmi nezkušený, ale je v něm chuť, invence, odhodlání…,“ dodává.

Co je dobré pro lidi?

Jaké to bylo před čtrnácti lety, kdy do komise vstupoval?

„S Markem Hovorkou a Irenou Wagnerovou jsme vytvořili první kulturní koncepci,“ vysvětluje. Jejím hlavním pilířem byl tehdy grantový systém. Ten od té doby funguje vlastně stále stejně, i když měl a má spoustu kritiků.

I dnes se o tomto systému vedou pořád diskuze. „Pro mě to ale sklouzává do věčného sporu o tom, která kultura je dobrá a která ne. A tahle diskuze už mě trochu unavuje, protože on každý preferuje nějakou,“ říká.

„Současné vedení radnice se někdy trochu staví do role, že ví, co je dobré pro lidi,“ dodává kriticky a míří i do vlastních řad, neboť ODS je na radnici v koalici.

„Rozumím tomu, že vedení chce naplňovat svou představu o kultuře, ale to neznamená, že všechno, co se jim nelíbí, je špatně. Je tu i kultura, kterou mají lidé rádi, přestože možná není tak ´vznešená´.“

Příklad? Třeba pouť na náměstí. „Prý je to pokleslá kultura.“ Pouť po dlouhých letech musela vloni z náměstí pryč. Azyl našla u Tesca na Březinkách.

Problém současnosti

„Z kultury se vytrácí satira, vtip a nadhled. Politická korektnost a snaha se nikoho nedotknout mi v kultuře připomíná cenzuru,“ pokračuje v kritickém výčtu. „V divadelní hře lze říct tisíc sprostých slov, ale říct někomu ´černá huba´, nebo ´rudá kůže´ už skoro nelze.“

A srovnává to s televizním pořadem z 90. let Česká soda, který si dnes nedokáže představit, že by na ČT běžel.

Jde možná o filozofický pohled na kulturu v celé šíři a jinakosti. „Jakmile někdo začne říkat dospělým lidem říkat, co je dobře a co špatně, je to cesta do pekel. Lidi si musí umět sami vybrat. Navíc, kde je ta hranice mezi dobrým a špatným?“pokládá řečnickou otázku.

„Svět nepřirozené korektnosti nás svazuje. Je přece rozdíl mezi nenávistí a satirou, rasismem a vtipem,“ dodává s tím, že sám odsuzuje nenávistné útoky na sociálních sítích vůči komukoli, postiženým, migrantům, Romům… Za příklad výborné satiry pak uvádí třeba Facebook souboru The Tap Tap, (soubor Jedličkova ústavu složený z hendikepovaných studentů), který dokáže i proti sobě využívat nekorektní humor.

Rezignace jako protest

V čele kulturní komise skončil Schrek před třemi lety. Na protest proti dotování akce Gulášfest. Soutěžní akce s charitativním cílem se zúčastnily i politické strany, z nichž některé ve svých stáncích propagovaly svou politiku.

Schrek proti dotaci vystoupil velmi ostře: „Byl tam jednoznačný etický střet. Spojovat charitu s PR politických stran, a to vše za dotace ze strany města, je špatné.“

Jeho názor byl víceméně ojedinělý. Vyřešil to rezignací na post předsedy komise.

Hodnocení bude vždy subjektivní

K čemu je kulturní komise vůbec potřeba? Rozděluje část peněz města, tedy dotuje kulturu. Desítky různých akcí i souborů od koncertů, divadel až po dechovky pro seniory.

Již v počátcích, o kterých Schrek hovořil, byly vytvořeny tři pilíře jihlavské kultury: festival Gustava Mahlera, festival dokumentárních filmů a havířský průvod. Pak se postupně přidávaly další.

A systém dotací? Každým rokem se mění kritéria, aby bylo hodnocení akcí a tudíž přidělení dotací co nejspravedlivější. Jenže, jak Schrek připomíná, vždy půjde o subjektivní hodnocení. Protože ji hodnotí lidé.

Kulturní komise se skládá z více než desítky lidí, z nichž někteří pracují v kultuře a dostávají od města dotace. Není to střet zájmů? „Je na profesní a lidské cti, aby byli při hodnocení ´spravedliví´, nezaujatí a za něco nezdravě nelobovali,“ odpovídá.

Subjektivní pohled na různé části kultury tu však vždy bude existovat. Jeden rád holky, a druhý vdolky, jak zní známé české přísloví.

Vánoce 2019? Politické rozhodnutí

Co Schrek říká na loňské Vánoce, kdy město do vánočního programu na náměstí vrhlo několikanásobně víc peněz než v letech minulých?

„Bylo to politické rozhodnutí. Šlo o odvahu, která se asi vyplatila. Názory, které slýchám, jsou spíš pozitivní, a i mně se náměstí letos o adventu líbilo,“ říká Schrek.

Jak doplňuje, rozhodnutí bylo v kompetenci města. Vedení města se totiž přímo obrátilo na Petra Píšu, aby Vánoce zorganizoval.

„Teď je na kulturní komisi Vánoce vyhodnotit,“ míní Schrek. Posuzovat se budou nejen názory veřejnosti s tím, zda vynaložené náklady (vše stálo kolem 7,5 milionu korun) byly adekvátní.

„Jestli chtějí Jihlavané pěkné Vánoce, je to v pořádku. Zároveň je ale třeba říct, že někde jinde ty utracené peníze budou chybět,“ dodává.

Ohňostroj? Bez prodiskutování

Dalším poměrně zásadním krokem města v oblasti kultury je skoncování s ohňostroji. Tento krok vnímá Schrek rozpačitě.

„Nejsem fanatickým zastáncem ohňostrojů. Je to ale tradiční věc, na kterou jsou lidé zvyklí, není správné, aby pět lidí rozhodlo, že ohňostroj je špatná věc. Mohlo se o tom diskutovat. Vedení města rozhodlo, že jeho zrušení je správné,“ krčí rameny.

„Nejsem zkrátka zastáncem tohoto způsobu rozhodování na základě zpětné vazby příznivců z Facebooku. To není 50 tisíc občanů města!“ dodává jednoznačně. Přitom „naši partneři v koalici měli v prioritách hlavně komunikaci“.

I tyto rozdíly diskuze s lidmi, určování, co je a co není ta „dobrá“ kultura se podepsaly na konečném rozhodnutí jednoho ze služebně nejstarších členů kulturní komisi opustit. A přenechat místo jiným.

Agentura? V kultuře musí být kus revolty

Kam se dle jeho názoru za tu dobu 14 let posunula? „Díky pilířům, spoustě akcí a šikovným organizátorům nezakrňujeme. Jen abychom nesklouzli k tomu, že si budeme za veřejné peníze kulturu kupovat.“

Jenže se přece tvrdí, že bez dotace se kultura nedá dělat?

„Nechtěl bych, aby se to stalo normou. Bojím se doby, kdy nebude možné jít na rockový koncert, který nebude dotovaný. Přežranost a nadbytek nikdy nemůže kultuře prospět,“má jasno.

„Pokud se dostane do kultury spotřební konzumní systém, ta začne pospávat, zasmrádat… V kultuře vždy musí být trochu revolty, undergroundu, punku… z takového podhoubí pak pučí, blahobyt ji zabíjí.“

S tím možná trochu souvisí nový koncept města, které hodlá zřídit agenturu, která by pro město připravovala i kulturní akce.

„Město nemá žádnou vlastní příspěvkovou organizaci, která by se věnovala kultuře, vyjma Domu Gustava Mahlera a městské knihovny,“ uvedla před rokem primátorka Karolína Koubová.

Ti starší si možná vzpomenou na městskou organizaci Horku, Horáckou kulturní asociaci, která tak neslavně skončila. A zřizovat další „příspěvkovku“, do které se budou jen lít peníze?

„Nejsem velký příznivec zaměstnanců v kultuře. Je to pro mě nepochopitelná věc, ale nechci ji kritizovat dopředu. Ať vznikne. Mohla by být prostorem, jak manažersky řídit kulturu, ale není to prostor pro kreativní lidi,“ tvrdí Schrek.

Zřízení agentury bylo odsouhlaseno na březnovém zastupitelstvu i hlasem Víti Schreka, který však ke zřízení agentury přednesl kritické připomínky.

Nepolitická kulturní komise

Posledním dnem jeho působení v kulturní komisi po čtrnácti letech byl 27. únor 2020. Ten den předal primátorce Koubové svůj rezignační dopis.

Co by členům komise vzkázal? „Aby si nenechali nikdy vzít pravidla, která v komisi zakořenila. Slušné a etické chování, a ať si nikdy nenechají říkat, jak to má být správně,“ vyjmenovává.

A pak dodá, že je rád, že kulturní komise města Jihlavy byla vždy, ač složená z různých členů stran, orgánem nepolitickým, kde byla velká svoboda projevu a korektní vztahy.

Od března kulturu v Jihlavě ovlivňuje již jen ze zastupitelských lavic. Anebo coby muzikant z podia sálů.